Zahraničná politika

Vyjednavači Evropské unie dostali totiž už dříve jasný mandát od Evropské komise i Evropské rady, tedy všech osmadvaceti zemí EU. Evropský parlament, který v nové unijní polisabonské konstelaci viditelně posílil, však chtěl k vyjednávanému dokumentu říci své slovo a jak říkali mnozí europoslanci, „dát vyjednavačům jasné mantinely“. Mělo to zabránit opakování situace se smlouvou proti padělatelství (ACTA), kterou v létě roku 2012 Evropský parlament zamítl a složitě vyjednaný dokument, jenž podle tehdejšího předsedy europarlamentu Jerzyho Buzka „obsahoval z 97 procent dobré věci“, skončil v koši.

Červnové štrasburské zasedání mělo proto formou rezoluce uklidnit rostoucí vášně kolem TTIP, a jak evropským vyjednavačům, tak Spojeným státům dát najevo, že za smlouvou a jejím vyjednáním stojí jasná většina evropských poslanců a osud smlouvy ACTA se v případě transatlantického partnerství nebude opakovat.

Tento záměr ale vůbec nevyšel. Už při projednávání ve výborech Evropského parlamentu šly počty navržených pozměňovacích návrhů do stovek, ale nakonec rezoluce podporující uzavření dohody ve všech výborech velkou většinou hlasů prošla. Přesto se na plenárním zasedání, které mělo rezoluci schválit, čekala napjatá atmosféra, při níž chtěli především odpůrci smlouvy využít veškerý prostor, jaký jim jednací řád Evropského parlamentu umožní. Na druhé straně byli i odpůrci smířeni s tím, že Evropský parlament nakonec jasnou podporu pro TTIP schválí. „Budeme se sice snažit, jak to půjde, ale ve dvě hodiny bude nakonec hlasování a rezoluce projde,“ připustila den před hlasováním jedna europoslankyně z frakce krajní levice GUE/NGL.

Špatný signál

Odpůrci dohody vedle krajní levice i protievropské a extrémně pravicové strany, jejichž hlasy by k blokování podpory TTIP nestačili, však dostali poměrně nečekaného spojence. Proti schválení dohody se totiž nakonec postavili sociální demokraté, druhá největší frakce Evropského parlamentu, které během intenzivních zákulisních jednání nedokázali evropští lidovci přesvědčit, aby na červnovém zasedání zvedli ruku pro dohodu. Hlasování i celá debata k TTIP byly zrušeny a v jinak na minuty našlapaném programu europoslanců ve Štrasburku se najednou vytvořil celý půlden volna. Radost z toho měl ale jen málokdo. „Mám špatný pocit, že se tu stalo něco nedobrého. Ale pořád doufám, že jde jen o odložení o měsíc, do příštího zasedání,“ řekla Dita Charanzová, zpravodajka TTIP za liberály (ALDE). „Každopádně jsme vyslali špatný signál. Zvláště poté, co schůzka G7 v bavorských Alpách i osobně kancléřka Angela Merkelová rychlé uzavření TTIP tak jednoznačně podpořila,“ uvedla Charanzová, europoslankyně za české ANO. Celá liberální frakce a Charanzová osobně chtěly TTIP jednoznačně podpořit. „Vedle jasných ekonomických výhod má dohoda i velký geopolitický význam jako základ silnějšího euro-amerického partnerství,“ dodává Charanzová.

Jako důvod pro odložení hlasování uvedli sociální demokraté nejasnosti kolem arbitrážních soudů, které měly řešit investiční spory mezi USA a Evropskou unií. Přitom ale mnohé země EU, včetně například Slovenska a České republiky, už mají s USA uzavřenou dohodu o ochraně investic, která obsahuje i arbitráže, a to v mnohem pro tyto země EU nevýhodnější podobě, než jakou měla zavádět dohoda TTIP.

Polský expremiér a europoslanec Jerzy Buzek, který i dnes zastává v Evropském parlamentu klíčové funkce, jako například šéfa nejvýznamnějšího Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, se však snažil uklidňovat roztrpčení. „Musíme si uvědomit, že je to nejvýznamnější obchodní dohoda, která kdy byla uzavřena,“ řekl Buzek ve své kanceláři ve 12. patře štrasburské poslanecké budovy. „Naši partneři ze sociální demokracie prostě potřebovali více času. A my jsme jim ho dali. Je lepší počkat, než riskovat, že by hlasování nedopadlo dobře,“ říká Buzek, který byl u klíčových jednání, jež předcházely odložení rezoluce k TTIP.

Chtějí socialisté transatlantické partnerství?

V kuloárech mezi příznivci dohody však takový klid rozhodně nepanoval. „Kolem dohody je obrovská hysterie, která nemá s racionálními argumenty nic společného. Připomíná to šílenství, které se tu rozpoutalo kolem dohody ACTA,“ řekl Jan Zahradil, předseda Evropských reformistů konzervativců, kteří jako třetí největší frakce TTIP také jednoznačně podporují. „Mnohým sociálním demokratům, mezi nimi například i části německé SPD, vadí, že by dohoda posílila strategické partnerství USA a Evropské unie. A to prostě nechtějí, protože se na Spojené státy nedívají jako na partnera Evropské unie, ale jako na konkurenta,“ dodává.

Hysterie panuje především kolem potravin, kde podle odpůrců hrozí, že do Evropy budou dováženy geneticky upravené potraviny nebo plodiny ošetřené chemikáliemi, které jsou v Unii zakázané. „To je naprostý nesmysl, takové potraviny se z USA ani po uzavření dohody na unijní trh nedostanou. Vysoké evropské standardy nebudou snižovány,“ odporuje těmto názorům europoslankyně Charanzová.

Socialisté mají ale i další důvody. „TTIP je jedno z nejdůležitějších témat o budoucnosti Evropské unie. Jde o to, zda zůstane unií pro občany, nebo prostorem pro zvyšování zisků nadnárodních společností,“ uvádí například slovenská socialistická europoslankyně Monika Beňová.

Pro dohodu TTIP tak zřejmě platí staré známé pořekadlo: „Kdo chce, hledá návody, kdo nechce, hledá důvody.“ Pokud se ukáže, že evropští socialisté TTIP nechtějí a jsou připraveni hledat další důvody, proč dohodu odmítnout, má Evropská unie a celý transatlantický prostor velký, zásadní problém. V době, kdy vzhledem ke zmenšování role USA i Evropské unie v celosvětovém měřítku klesá vliv celého Západu na další běh světa, je spojování sil „transatlantické civilizace“ nutností.