Česká diplomacie v roce 2018: Ještě, že přišel Petříček
Tým, který v současnosti vytváří českou zahraniční politiku připomíná hodně podivné tenisové družstvo v Davisově poháru.
Tým, který v současnosti vytváří českou zahraniční politiku připomíná hodně podivné tenisové družstvo v Davisově poháru.
Spojenectví USA a zemí Evropské unie, respektive Evropy vůbec, čelí největší zkoušce od druhé světové války. Není to dáno jen nástupem Donalda Trumpa, který je už dnes nejproblematičtějším prezidentem poválečné historie, ale i problémy uvnitř Evropské unie a také Severoatlantické aliance. Obě strany, jak Spojené státy, tak unijní a alianční státy, by ale měly pracovat na tom, aby se tak dlouho budované spojenectví podařilo udržet. A v nejhorším případě se snažit prostě počkat na dobu „po Trumpovi“.
Miroslav Poche byl ČSSD navržen za tuto stranu do tvořící se vlády Andreje Babiše a jeho ANO jako ministr zahraničí. Jako velkou možnost spolupráce se Slovenskem vidí přípravu Česka na euro a také společné projekty v rámci rozvojové pomoci.
Už v květnu zazní startovní výstřel k jednání o novém sedmiletém rozpočtu Evropské unie, který začne platit po roce 2020. Bude to rozpočet daleko napjatější než dva předchozí. A to nejen proto, že z Evropské unie s největší pravděpodobností vystoupí jeden z velkých přispěvatelů Velká Británie. A díru po Londýnu bude třeba zacelit, nebo v novém rozpočtovém rámci docela tvrdě škrtat. Některé země západní Evropy, v čele s Německem, dávají najevo, že jsou ochotny souhlasit s navýšením příspěvků a také samy přispět k tomu, aby se rozpočet Evropské unie snižovat nemusel.
Ne brexit, ani otázka, zda zachovat v nějaké podobě kvóty na uprchlíky, a dokonce ani reforma eurozóny není tou zásadní otázkou, která bude příští rok nad Evropskou unií viset.
Česká republika dostala mikulášsky darček v podobe nového premiéra – prezident Miloš Zeman 6. decembra menoval Andreja Babiša 12. predsedom vlády. Česko sa teda posunulo od parlamentných volieb k vzniku vlády, ktorej podpora je aj po týždňoch rokovaní stále nejasná. Výsledky parlamentných volieb aj rokovania po nich priniesli mnohé prekvapivé momenty a pritiahli značnú pozornosť médií aj politických analytikov. Niektoré reakcie na ne však vyvolávajú zbytočnú skepsu či paniku, stavajú ČR do pozície štátu odsúdeného k odklonu od demokracie alebo hovoria o bezprecedentnom zemetrasení na straníckej scéne. V tomto momente ide však skôr o búrku v pohári vody, pretože niektoré z týchto skeptických argumentov sú nepresné alebo unáhlené. Preto je v hľadaní odpovede na otázku, kam kráča česká politická scéna, potrebné pozrieť sa na tieto argumenty podrobnejšie.
Česko chystá založení diskusního fóra s Ruskem. Jde o pokus, zda a o čem se lze s dnešními ruskými elitami bavit.