Devadesátá léta minulého století se nesla v triumfálním, neoliberalistickém chóru o neschopném, přerostlém, špatně hospodařícím státu. Hrdinou byl soukromý podnikatel, selfmademan, který se vypracoval k bohatství od nuly vlastní prací (to v lepším případě) nebo prostě zbohatl (a nebylo slušné ptát se jak).
Po vydarenom poľskom predsedníctve EÚ a pri raste poľskej ekonomiky sa zdalo, že nasledujúci rok svojej vlády budú Tusk a Občianska platforma opäť žať úspechy. Ale zdá sa, že Tuskovo šťastie sa unavilo. Byť opätovne zvolený počas krízy bolo síce veľkým činom, odkedy sa však Tuskovci ujali druhého volebného obdobia, všetko sa nejako začalo kaziť.
Když jsem v polovině února projížděl Bratislavou, nemohl jsem si nevšimnout, že všudypřítomné prací prostředky, telefonní operátory či výhodné půjčky na billboardech vystřídaly příjemné a důvěryhodné tváře upřímných politiků. Některá stokrát již viděná hesla si přímo říkala o sprej nebo shnilé rajče. U nás sice žádná kampaň neběží, ale k rozuzlení dospěl jeden bizarní soudní spor, který s volbami souvisí.
