Junckerův investiční balíček by měl jít do energetické nezávislosti EU

Střední Evropa však měla jinou zkušenost, ale z této zkušenosti nic nevyvodila. Vojensky se zabezpečila vstupem do NATO, ale po něm svoji obranyschopnost neposilovala, s výjimkou Polska naopak škrtala ve svých rozpočtech na obranu a odmítala investovat do své bezpečnosti. Středoevropské státy politicky nedokázaly vybudovat plnohodnotné demokratické systémy, a proto jsou dnes v této části Evropy slabé demokracie. Navíc v Maďarsku ohrožované autoritářskými tendencemi, v Česku například silnou komunistickou stranou, v Polsku pak destrukčními tendencemi Práva a spravedlnosti expremiéra Jaroslawa Kaczynského.

Dvacet promeškaných let

Energeticky nezávislými jsme se na Moskvě nikdy jako region nestaly. O diverzifikaci zdrojů energetických surovin se ve většině regionu po téměř čtvrtstoletí jen mluvilo, jediné větší kroky udělalo Česko na počátku devadesátých let napojením na ropovod z bavorského Ingolstadtu a v poslední době na ropovod Gazela, který je sice prioritně napojen na Nord Stream, ale umožňuje přivádět do Česka i norský plyn. A Poláci budují, ale ještě nedobudovali přístavní terminál na zemní plyn ve Svinoústí a nechali se předběhnout Litvou, která nově vyrobenou obří loď sloužící k tomuto účelu zakotvila ve svém přístavu Klaipėda.

Na summitu premiérů Visegrádské čtyřky, který se odehrál na počátku srpna v Bratislavě, se k tématu závislosti na Rusku nejotevřeněji vyjádřil překvapivě maďarský premiér Viktor Orbán, jež přiznal, že dvacet minulých let bylo střední Evropou v tomto smyslu promrháno. „Musíme to dohnat. Máme stále energetické napojení na trasu, která směřuje z východu na západ. Potřebujeme nyní vybudovat propojení sever-jih,“ uvedl Orbán. A neopomněl připomenout, že na počátku nastávajícího roku otevře propojení maďarské a slovenské plynovodní sítě. „Maďarsko tak poprvé v historii získá možnost dodávek zemního plynu nikoli jen z východu, ale i ze západu,“ dodal trochu překvapivě premiér, jež je někdy označován za hlavního spojence Vladimíra Putina v Evropě.

Orbán sice mluvil na Bratislavském hradě k tomuto tématu sám, ale v ten samý čas se k této myšlence přihlásil Visegrád jako celek. V dopise, který země V4 zaslaly předsedovi Evropské komise Jeanu-Claudovi Junckerovi, žádají, aby nejméně část z plánovaného investičního balíku 315 miliard eur, jenž by měly přijít do EU v příštích třech letech, šla právě do vybudování nových terminálů, plynovodů, ale i posílení elektrické přenosové sítě a dalších věcí, které posílí „energetickou bezpečnost“ nových členských zemí Evropské unie.

Nejbezpečnější je energetická nezávislost

Lze jen doufat, že na to nejen Evropská komise, ale především soukromí investoři, s jejichž prostředky Junckerův plán počítá, uslyší. Nejde přitom jen o bezpečnostní, ale i ekonomickou otázku. Závislost na dodávkách energetických surovin z Ruska představuje nejen bezpečnostní riziko, ale je v dnešní době rychlého pádu světových cen nevýhodná i cenově. Je sice otázka, zda Orbánem vyslovené přání v Bratislavě, aby Maďarsko a Evropa jako celek měly stejně levnou energii jako Spojené státy, není utopie. Ale faktem je, že drahá energie významně podvazuje konkurenční schopnost unijní ekonomiky, včetně té její části v nových členských zemích. Vedle nových možností přísunu levných či alespoň levnějších energetických surovin ze zemí mimo EU, jež se objevily na světovém trhu díky „břidličné revoluci“, by však investice z Junckerova balíku měly směřovat do obnovitelných zdrojů, vývoje skladovacích zařízení takto získané energie a další technologických modernizací, které by mohly zajistit Evropě energetickou nezávislost.

Protože pokud se vedle diverzifikace dodávek podaří Evropské unii a střední Evropě v ní zajistit si co největší vlastní produkci levné, pokud možno ekologické energie, bude to ještě cennější než všechny terminály nebo nové plynovody dohromady. Proto při rozhodování, zda investovat do rour nebo vývoje nových účinnějších druhů větrných či solárních elektráren, skladování této energie anebo výzkumu nových druhů jaderných elektráren a zpracování vyhořelého paliva, bych byl pro tu druhou možnost. Neboť i pro střední Evropu platí, že největší energetická bezpečnost spočívá v tom, když si ji dokážeme zajistit vlastními zdroji. To by byla ta nejlepší investice do evropské budoucnosti, a to i v rámci Junckerova plánu.

Leave a Reply