Zahraničná politika

Měl spojit tři země, které k sobě mají z geografického hlediska opravdu blízko – Česko, Rakousko a Slovensko.

Na tom něco skutečně je. Druhé největší město České republiky a neoficiální metropole Moravy Brno, slovenské hlavní město Bratislava a rakouská metropole Vídeň tvoří skutečně vlastně téměř jednu aglomeraci. Společně s maďarským Rábem a dalšími menšími městy jako Trnava či Šoproň vytváří od roku 2003 euroregion Centrope, který má více než sedm miliónů obyvatel a je jedním z nejvýznamnějších regionů ve střední Evropě.

„Maďarsko jsme ke spolupráci nepřizvali především proto, že by to pak Poláci mohli brát jako skutečnou konkurenci Visegrádské čtyřky, a to jsme skutečně nechtěli,“ uvádí jeden vysoký český diplomat. „Je to prostě pro nás jiný formát. Něco jako pro Poláky jejich Výmarský trojúhelník nebo jejich spolupráce s Pobaltím,“ dodal.

S ještě menšími ambicemi přistupoval k summitu Slavkovského trojúhelníku sám český premiér Bohuslav Sobotka. „Nejde o nějaké nové uskupení. Nic takového jako konkurenci Visegrádu ani neplánujeme. Cílem setkání ve Slavkově bylo posílení naší sousedské spolupráce v regionu. Chceme prohloubit naši komunikaci s Rakouskem i Slovenskem tam, kde můžeme mít společné zájmy,“ uvedl Sobotka v rozhovoru, který mi poskytl pro mojí domovskou MF DNES. „Ať už je to dobře fungující a bezpečný trh s plynem, dobudování dopravní infrastruktury, programy přeshraniční spolupráce nebo třeba koordinace postojů na evropské úrovni. Naše vláda se rozhodla se sousedními zeměmi více mluvit a týká se to nejenom Slovenska a Rakouska, ale i Polska nebo třeba Saska či Bavorska. Slavkov je jedna z cest,“ dodal Sobotka.

Spolek proti sankcím

Jenže jeho partneři, především rakouský kancléř Werner Faymann jel na summit 29. ledna s úplně jinými záměry. Rakousko patří k největším přátelům Vladimira Putina v Evropské unii, což dokázalo loni v létě, když nehledě na ruskou okupaci a anexi Krymu pozvalo Putina na oficiální návštěvu do Vídně. Dodejme, že až do letošní únorové návštěvy v Budapešti jediné tohoto druhu v zemích Evropské unie. A Faymann se rozhodl prezentovat Slavkovský trojúhelník jako jakési proruské uskupení, a to přesto, že Bohuslav Sobotka měl zcela jiné úmysly a česká vláda zastává vůči ruské agresi proti Ukrajině poměrně silné stanovisko, spíše bližší proukrajinskému Polsku než Rakousku. „Rakušané berou vztahy s Moskvou pouze jako něco, na čem chtějí vydělávat. My to víme a východní politiku s nimi dělat nechceme,“ řekl k tomu ostatně již citovaný vysoký český diplomat.

Faymann měl však ve Slavkově pro tento účel vhodného spojence, slovenského premiéra Roberta Fica. Fico přinejmenším doma protiruské sankce a podporu Evropské unie Ukrajině velice ostře kritizuje, byť v rámci jednání Unie se Slovensko drží v hlavním unijním proudu. Příležitost dát najevo svoji nechuť k pokračování protiruských sankcí využil Fico i ve Slavkově. „Dosavadní sankce nijak nezastavili zabíjení na Ukrajině,“ prohlásil ve Slavkově slovenský premiér. A protože Sobotka zásadně neodporoval, mohl si Faymann dát na oficiální stránky rakouského kancléře zprávu o summitu Slavkovského trojúhelníku s titulem: „Fayman, Sobotka, Fico: skeptický pohled na sankce proti Rusku.“ A to přesto, že Sobotka sám ve zmíněném rozhovoru po summitu k sankcím prohlásil: „Není vhodná doba sankce zmírňovat nebo rušit. Pokud jde o jejich možné zvýšení, je otázka, jestli už tím u Ruska nepřekročíme práh bolesti, za kterým už bude Putinovi všechno jedno.“

Slavkovský trojúhelník s Maďarskem proti Polsku?

Vyzněním summitu Slavkovského trojúhelníku byl český úřad vlády rozčarován, zvláště přístupem rakouského kancléře. „Uděláme všechno, abychom celý ten spolek zase potichu rozpustili,“ vyjádřil se jeden z lidí z okolí Sobotky. Ovšem telefonát před Evropskou radou, kde měli Sobotka, Faymann a Fico konzultovat svá stanoviska, mimo jiné také k prodloužení sankcí, se před odletem na mimořádnou únorovou Evropskou radu opravdu uskutečnil. Opět podle předpokládaného scénáře, kdy Faymann i Fico tlačili na Sobotku v otázce protiruských sankcí.

Jak může být tato hra na Slavkovský trojúhelník v rámci rozložení sil v Evropské unii nebezpečná, ukázalo vystoupení maďarského premiéra Viktora Orbána. Ten den po odletu Putina z Budapešti a den po dobytí východoukrajinského Debalceve proruskými separatisty, což bylo flagrantní porušení minských mírových dohod, ostře zaútočil na „unijního prezidenta“ Donalda Tuska za jeho tvrdý postoj vůči Moskvě. Evropská unie je rozdělena podle toho, jak se chovat vůči Rusku. Maďarsko společně s Českem, Slovenskem a Rakouskem jsou podle něho toho názoru, že je třeba s Moskvou spolupracovat, prohlásil Orbán s jasným odkazem na výsledky Slavkovského trojúhelníku. „Myslíme si, že bez spolupráce s Rusy nemůžeme dosáhnout našich cílů. Rozpor v Evropské unii je hluboký, je strategické povahy,“ uvedl Orbán, podle něhož je Tusk „na opačné straně dělící čáry“ (než Maďarsko).

Okolí Sobotky, ale i české ministerstvo zahraničí nadále prohlašují, že mimořádné vztahy s Polskem, s nímž má Praha strategické partnerství a i ojedinělé Česko-polské forum, chce udržet, a slavkovský formát by Varšavu neměl znepokojovat. Jenže opak je pravdou. „Rozhodně jsme nepřijali slavkovskou schůzku v klidu a budeme pozorně sledovat, kam se bude tento směr české zahraniční politiky vyvíjet,“ uvádí vysoký polský diplomat. Prostě z české strany možná dobře míněný krok, který měl rozvinout dobře míněnou spolupráci, se – alespoň pokud jde o své vyznění – hodně nepovedl. Dost možná, že to byl ale skutečně od počátku nepovedený nápad.