Před více než rokem přinesl v Česku žijící americký novinář Eric Best, s odkazem na slavný román Maria Puza Kmotr, zajímavou typologii „rodin“ ovládajících Českou republiku. Napočítal ji pět – Petra Kellnera (PPF), Marka Dospivu (Penta), Patrika Tkáče (J&T), Karla Komárka (KKCG) a Zdeňka Bakalu (BXR).
Jakoby výsledky předčasných voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky samy o sobě nebyly dostatečně překvapující a dramatické, rozhodli se jim vítězové – vrcholní politici sociální demokracie – dodat šťávu svou zpackanou zákulisní šarádou s názvem Svrhneme neúspěšného předsedu. Ale začněme popořadě…
Tento rok je pro český politický život bez nadsázky přelomový. První přímá volba prezidenta vynesla na Pražský hrad „starého ještěra“. Zeman, deset let dřímaje v „temnotě věků“, naplno využil šanci, kterou mu nabídly skandál Nagygate, krátkodobé zatčení tří bývalých poslanců ODS a odstoupení premiéra Petra Nečase.
Tak to máme za sebou. První kolo přímé volby prezidenta České republiky skončilo 12. ledna 2013 a posunulo do finále Miloše a Karla, tedy bývalého premiéra Miloše Zemana a současného ministra zahraničí Karla Schwarzenberga. Zatímco první měl druhé kolo vzhledem ke své nepřehlédnutelné osobnosti a politické zkušenosti téměř jisté, Schwarzenberg překvapil soupeře, voliče a možná i sám sebe.
Umělce před rokem 1989 na jedné straně tlačila cenzura, na druhé straně jejich byť jen trochu odvážnější protirežimní tvorba vyvolávala zvýšený a nadšený zájem publika bez ohledu na skutečnou uměleckou kvalitu. Kultura nahrazovala politiku. Po sametové revoluci se oba světy vydaly svými cestami, ale nyní jako by se onen substituční efekt kultury vrátil.
Devadesátá léta minulého století se nesla v triumfálním, neoliberalistickém chóru o neschopném, přerostlém, špatně hospodařícím státu. Hrdinou byl soukromý podnikatel, selfmademan, který se vypracoval k bohatství od nuly vlastní prací (to v lepším případě) nebo prostě zbohatl (a nebylo slušné ptát se jak).
Když jsem v polovině února projížděl Bratislavou, nemohl jsem si nevšimnout, že všudypřítomné prací prostředky, telefonní operátory či výhodné půjčky na billboardech vystřídaly příjemné a důvěryhodné tváře upřímných politiků. Některá stokrát již viděná hesla si přímo říkala o sprej nebo shnilé rajče. U nás sice žádná kampaň neběží, ale k rozuzlení dospěl jeden bizarní soudní spor, který s volbami souvisí.
