Zahraničná politika

„Migrační vlna ukázala, že je nutné bránit vnější hranice EU,“ uvedl Sobotka. Evropská bezpečnostní politika má podle něj směřovat k tomu, aby byla EU akceschopnějším a spolehlivějším partnerem. „Jsem přesvědčen, že se dlouhodobě neobejdeme bez společné evropské armády,“ řekl premiér. „Když bylo třeba dospět k rozhodnutí o účasti NATO na monitorovací misi v Egejském moři, trvalo to Alianci hrozně dlouho,“ doplňuje další důvod, proč Sobotka s návrhem přichází, tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza.

NATO bez USA a Turecka

Kuloárně však čeští představitelé připouštějí ještě jeden podstatný argument. Tím je vedle nevyzpytatelné situace kolem Turecka, po USA vojensky nejsilnější země Aliance, také možnost, že by americké prezidentské volby vyhrál Donald Trump a Spojené státy by odmítly bezpodmínečně dodržovat článek č. 5 Smlouvy o NATO o pomoci napadenému členskému státu.

„Ta možnost, že budeme potřebovat nějakou náhradu Severoatlantické aliance, je mnohem větší, než byla před rokem. I když to vypadá, že Trump by v amerických volbách neměl zvítězit, i u referenda o brexitu si všichni do poslední chvíle mysleli, že Velká Británie si odchod z Unie neodhlasuje. Proto je odpovědné mít pro případ, že volby v USA nedopadnou dobře, nějaký plán B,“ říká mimo záznam jeden vysoký český vládní úředník. Navenek to však tak není. „Je to dlouhodobý plán,“ říká šéf české diplomacie Lubomír Zaorálek. „Nikdo tu nechce nahrazovat Severoatlantickou alianci,“ dodává.

Kdo si vzpomene na Západoevropskou unii?

Nebyl by to první pokus o vytvoření evropské armády v historii. Západoevropská unie, která byla vojenským paktem deseti evropských členů NATO, existovala celých 55 let až do roku 2010, kdy zcela zanikla. Nikdy však příliš nefungovala a byla především spojnicí mezi Francií a zbytkem Evropské unie v dobách, kdy Paříž na určitou dobu vystoupila z vojenské složky Aliance. I když se pod hlavičkou Západoevropské unie konaly některé omezené, především námořní mise, skutečnou autoritu si tato organizace nikdy nevytvořila. Po roce 2000 se postupně rozpouštěla v orgánech Evropské unie a před šesti lety definitivně zanikla.

Podle Sobotkových představ by společná evropská armáda měla být výsledkem další integrace unijní bezpečnostní a obranné politiky, která by vytvořila nejen možnost skutečného uplatnění bezpečnostních garancí obsažených v unijních smlouvách (mimochodem garancí silnějších než článek 5 Smlouvy o NATO), ale i možnost spolupráce unijních armád při řešení evropských problémů, jako byla například loňská vyhrocená migrační krize.

Česko zanedbává vlastní armádu

Hlavním problémem, na který Sobotkův plán naráží, jsou velice omezené finanční prostředky většiny unijních států, které vynakládají na obranu. A také nechuť nejsilnějších unijních hráčů, jako je Francie, Německo, Itálie či Polsko, nechat se omezovat nějakou společnou obrannou politikou či společným unijním velením.

Při citelné nevůli pokračovat po Lisabonské smlouvě v další federalizaci Evropské unie, která je cítit téměř napříč celou unií, se pak Sobotkův návrh dostává do zatím čistě teoretické roviny. Česko navíc na rozdíl třeba od Polska není zemí, která by nějak příkladně financovala svoji vlastní armádu a i přes určitý nárůst v tomto roce je s asi procentem HDP na obranu jedním z nejhorších států celého NATO.

Ani to nedodává Sobotkově návrhu na důvěryhodnosti. Byť úvaha, že se může v relativně krátkém časovém úseku stát, že budeme nějakou unijní náhradu Aliance potřebovat, bohužel už tam zcela mimo mísu není.