Zahraničná politika

Ani po sedmi letech od vypuknutí řecké krize nesvítá zemi naděje na vyřešení nejpalčivějších problémů tamní ekonomiky. Po šestiměsíčním vyjednávání Tsiprasovy vlády s řeckými věřiteli sice došlo k uzavření nové dohody, jíž se patrně podaří zabránit vystoupení země z eurozóny, nucenému návratu k původní řecké měně drachmě a bankrotu řecké ekonomiky. Přesto nelze očekávat, že tato dohoda zajistí Řecku v dohledné době politickou a ekonomickou stabilitu. Pro řeckou vládu jsou dojednané podmínky další finanční půjčky jednoznačnou prohrou. Výsledky předčasných parlamentních voleb, které se uskuteční dne 20. září 2015, bezpochyby ukážou, zda se Koalici radikální levice – Sjednocené společenské frontě (SYRIZA) premiéra Tsiprase podaří dosáhnout znovuzvolení do čela země. V posledních týdnech se nicméně zmenšil dosavadní výrazný náskok, který si SYRIZA dlouhodobě udržovala před opozičními politickými stranami. Hlasy ztrácí i na úkor nově založené politické strany Lidová jednota (LAE), která se v srpnu 2015 odštěpila od SYRIZA pod vedením bývalého ministra energetiky Tsiprasova kabinetu, Panagiotise Lafazanise, a to v reakci na zmíněnou dohodu Řecka s jeho věřiteli. Lafazanisova strana, které předvolební průzkumy slibují přibližně pět procent hlasů, je zastánkyní vystoupení Řecka z Eurozóny a přechodu k drachmě.

Mimo to se kontrole řeckých úřadů vymyká i současná situace kolem imigrantů. Ačkoli se v případě Řecka nejedná o nový fenomén (migranti z afrických a asijských zemí směřují do EU přes Řecko ve zvýšené míře již více než jedno desetiletí), letošní prudký nárůst v počtech příchozích vyvolává obavy. Podle dat UNHRC z počátku června 2015 přijala země za prvních pět měsíců tohoto roku nebývalých 42 tisíc uprchlíků, což oproti stejnému časovému úseku v minulém roce představuje zhruba šestinásobek. Srovnatelný počet migrantů pak do země přišel za celý loňský rok. Řecko, podobně jako Slovensko a Česká republika, není pro imigranty cílovou, ale pouze tranzitní zemí. Přesto pro něj představuje takové množství příchozích migrantů značnou ekonomickou zátěž a také bezpečnostní riziko. Z těchto důvodů se Řecko řadí mezi ty členské státy EU, které nejintenzivněji usilují o přijetí společných opatření, která by vedla k přerozdělení uprchlíků a ulevila by nejvíce zasaženým zemím.

Podobně jako při řešení řecké krize je Tsiprasova vláda do značné míry závislá na rozhodnutích EU i v případě imigrační krize. Přitom shodu na společném postupu bude velmi obtížné nalézt. Návrh na zavedení kvót pro příjem uprchlíků u mnoha členských států EU, včetně České republiky a Slovenska, narazil na odpor a členské státy EU ho během summitu 25. června 2015 odmítly. V době, kdy společenskou náladu v zemích osmadvacítky významným způsobem ovlivňuje sílící islamofobie, představuje přijímání uprchlíků z muslimských zemí krajně nepopulární krok, který může mít vážné konsekvence pro vládnoucí politické strany. Podle výsledků dotazování STEM z června 2015 vnímá ilegální imigranty jako hrozbu až 71 procent Čechů. K obdobnému závěru dospěl i průzkum Polis provedený v témže měsíci, podle něhož má z bezpečnostních důvodů obavu přijmout uprchlíky přibližně 70 procent Slováků. Kromě názorů svých voličů jsou političtí představitelé členských zemí EU nuceni reagovat také na činnost domácích populistických stran, které v nemalé míře zneužívají zmíněných společenských obav z imigrantů a odvádějí tradičním politickým stranám jejich voliče. I z tohoto důvodu zacházejí národní vlády s imigrační problematikou mnohdy jako s horkým bramborem. Této skutečnosti si byla vědoma i Tsiprasova vláda, když argumentovala, že bez další finanční půjčky nebude Řecko schopné plnit svoji bezpečnostní úlohu člena NATO se strategickou geografickou polohou ve východním Středomoří přímo na jedné z hlavních tras, kudy do Evropy proudí ilegální migranti.

Řecký případ navíc již ukázal, že migrační problematika může zásadně ovlivnit politický život země a projevit se na podobě stranického systému. Se zvýšenou mírou imigrace se řecké úřady potýkají přibližně od počátku 90. let, kdy se v souvislosti s rozpadem východního bloku a komunistické Jugoslávie do země převážně za prací přistěhovaly statisíce migrantů z Albánie, Rumunska, Bulharska a ze zemí bývalého Sovětského svazu. Teprve po roce 2000 mezi příchozími výrazně narostl podíl imigrantů z afrických a asijských zemí. Zatímco v roce 1991 žilo ve více než desetimilionovém Řecku jen 167 tisíc imigrantů, o deset let později dosáhl jejich počet již 762 tisíc. Podle novějších odhadů tvoří cizinci až deset procent současné populace země.

Efektivní začleňování imigrantů dlouhodobě ztěžuje jejich ilegální status, stejně jako špatná ekonomická situace Řecka. Významnou úlohu hraje též negativní postoj většinové řecké společnosti vůči přistěhovalcům. Na vině je jednak řecká ústava, která oficiálně uznává pouze existenci náboženských, a nikoli národnostních menšin, přičemž příslušnost k pravoslavné církvi a znalost novořečtiny představují základní konstitutivní prvky řecké národní identity. Skutečnost, že se k pravoslaví hlásí až 98 procent řecké populace a řeckou společnost tak lze považovat za značně homogenní, integrační úsilí nepochybně komplikuje. Mnohem závažnější je ovšem fakt, že řecký stát byl v uplynulých letech za svůj přístup k imigrační problematice opakovaně kritizován mezinárodními organizacemi.

S ohledem na otřesné životní podmínky, které v řeckých detenčních táborech pro imigranty mnohdy panují, byl řecký stát dokonce viněn z porušování lidských práv. Mimo to řecké úřady nedokázaly zabránit ani množícím se projevům xenofobie a rasismu. Případ střelby řeckého farmáře na bangladéšské sběrače jahod, kteří se domáhali mzdy za odvedenou práci, se dočkal medializace i za hranicemi Řecka již proto, že soud v červenci 2014 pachatele činu překvapivě osvobodil. Notoricky známé jsou četné případy fyzických útoků ze strany stoupenců, a dokonce poslanců krajně pravicové strany Lidový svaz – Zlatý úsvit (XA) vůči imigrantům. Tyto příklady přitom představují pouhou špičku ledovce širšího problému xenofobně či rasově motivovaného násilí v Řecku.

Antiimigrační politika v programech řeckých stran

Na institucionální úrovni se zmíněný negativní společenský vývoj projevil vznikem několika populistických a krajně pravicových stran, které skrze antiimigrační rétoriku dále umocňovaly strach obyvatel z působení cizího elementu v řecké společnosti. Některé z těchto stran následně skutečně dokázaly uspět u voličů a vkročit na půdu řeckého parlamentu. Jako první vystoupila s kritikou řeckých vlád za jejich postup v migrační politice Lidová ortodoxní výzva (LAOS), kterou v roce 2000 založil přeběhlík konzervativní Nové demokracie (ND) Georgios Karatzaferis. Ve svých počátcích LAOS požadovala okamžité vyhoštění všech ilegálních imigrantů ze země. Argumentovala tím, že jejich přítomnost ohrožuje národní bezpečnost a zvyšuje nezaměstnanost a kriminalitu. LAOS do jisté míry zmírnila svoji rétoriku poté, co v roce 2007 se ziskem 3,8 procenta poprvé za svoji existenci překonala tříprocentní volební klauzuli pro vstup do parlamentu. Nově navrhovala řešit migrační problematiku výchovou a vzděláváním dětí imigrantů „v řeckém duchu“, tj. jejich postupnou kulturní asimilací, především přijetím pravoslavné víry. Trvale negativní vztah LAOS k imigrantům nicméně potvrzuje fakt, že se tato strana spolu s ND postavila na odpor proti návrhu zákona, který se pokusila prosadit levicová vláda Panhelénského socialistického hnutí (PASOK) premiéra Georgia Papandrea (2009 – 2011) ve spolupráci se SYRIZA. Ten měl přistěhovalcům zaručit volební právo v místních volbách a nabízel občanství jejich dětem narozeným v Řecku. V důsledku volební porážky v roce 2012 ale LAOS přišla o zastoupení v parlamentu, a v současné době proto nedisponuje výraznějším politickým vlivem. Podporu voličů ztratila především proto, že navzdory svému prvotnímu euroskepticismu a odporu k řešení řecké krize prostřednictvím politiky úspor hlasovala v květnu 2010 v řeckém parlamentu pro přijetí tzv. memoranda o zahraniční finanční půjčce. Navíc v letech 2011 až 2012 spolupracovala s ND a PASOK v rámci koaliční vlády Loukase Papadimose, která pro Řecko vyjednala druhou dohodu o půjčce, spojenou s novými škrty ve státním rozpočtu. Její postavení u voličů již nijak nezlepšilo, že v roce 2012 znovu kandidovala s programem odsuzujícím memorandum, nabízejícím alternativní řešení krize a vysvětlujícím svůj vstup do Papadimosovy vlády jako nutnou oběť, jíž strana zabránila kolapsu země.

Na volebním propadu LAOS měly svůj podíl také stoupající preference Zlatého úsvitu, který po historickém průlomu v místních volbách v roce 2010 uspěl rovněž ve dvojích parlamentních volbách v roce 2012, kdy obdržel necelých sedm procent hlasů. Vedle tvrdé kritiky úsporných opatření prováděných řeckou vládou dokázal XA zaujmout řecké voliče svou rasistickou a xenofobní rétorikou a tvrzeními, že pokračující příliv imigrantů povede k zániku řecké národní identity, kultury a civilizace. Toto extremistické uskupení neblaze proslulo požadavky na okamžitou deportaci nežádoucích osob a přehodnocení ilegálního vstupu do země na trestný čin. Dokonce i lidem, kteří by imigrantům poskytli práci nebo jakoukoli pomoc, vyhrožovalo vyvlastněním majetku. Podobně XA odsoudil existenci záchytných center pro uprchlíky a žádal, aby jim bylo odňato právo na sociální a zdravotní péči. Vrcholem byl jeho návrh na zaminování příhraničních oblastí. Neskrývaný rasismus lze vyčíst kupříkladu z obvinění, které XA vznesl vůči vládnoucím stranám: svou nečinností v otázce imigrační politiky údajně přispívají k míšení řecké rasy s jinými národy. Mimo to byla řada členů strany v minulosti důvodně podezřívána z fyzických útoků na přistěhovalce, či dokonce z provádění „čistek“ v etnicky smíšených čtvrtích.

Násilí a projevy nenávisti ze strany XA se v Řecku jednoznačně setkaly s odsouzením většiny politických stran a je třeba podotknout, že na tamní politické scéně není žádná politická strana, která by byla ochotna s XA spolupracovat. Proti aktivitám strany byla uspořádána řada protirasistických demonstrací upozorňujících na problematiku ilegální imigrace. Během krize se mimořádným způsobem zaktivizovala v zemi tradičně slabá občanská společnost. Vznikla řada iniciativ založených na myšlence vzájemné solidarity, které se prostřednictvím sbírek a bezplatného poskytování sociálních služeb pokusily bojovat proti negativním společenským dopadům krize a alespoň částečně nahradit rozpočtovými škrty narušený řecký sociální systém. Tímto způsobem bylo prakticky možné zamezit také dalšímu rozšiřování aktivit XA, který s cílem získat nové příznivce mimo jiné rozdával po předložení průkazu totožnosti jídlo zdarma, ale jen etnickým Řekům.

Osud extremistického XA a jeho budoucí potenciál je momentálně nejasný. Většina stranického vedení byla na podzim 2013 obviněna ze založení a podílu na činnosti zločinecké organizace a v dubnu 2015 bylo s jeho představiteli zahájeno soudní řízení. Rozsáhlé zatýkání v řadách XA bezprostředně souviselo s případem vraždy rappera a v Řecku známého antifašistického aktivisty Pavlose Fyssase. Navzdory tomu skončil XA v posledních řeckých parlamentních volbách v lednu 2015 jako třetí nejsilnější politická síla v zemi s 6,3 procenta hlasů. Historicky nejlepšího výsledku dosáhl ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2014, kdy pro něj hlasovalo 9,4 procenta voličů, ačkoli mu předvolební průzkumy dříve předpovídaly až dvojnásobek.

Za zmínku nepochybně stojí rovněž Nezávislí Řekové (ANEL), kteří vznikli roku 2012 odštěpením od ND pod vedením jejího poslance Panose Kammenose a v současné době spolupracují se SYRIZA v rámci vládní koalice. Dosud nejlepšího výsledku dosáhli v květnových volbách roku 2012, kdy získali 10,6 procenta hlasů. V zatím posledních volbách v lednu 2015 obdrželi pouhých 4,8 % hlasů. Ve svém programu se primárně profilují jako euroskeptická strana kritizující politiku úspor navrženou mezinárodními věřiteli Řecka, zároveň ovšem vystupují jako antiimigrační strana odmítající koncept multikulturalismu. Jejich lídr navíc proslul řadou kontroverzních výroků, kupříkladu že Evropu ovládají „němečtí neonacisté“ nebo že „židé platí menší daně“. Vliv této politické strany nelze bagatelizovat, nicméně za své momentální vládní angažmá vděčí především nabídce Alexise Tsiprase na povolební spolupráci. Jejím předpokladem byl negativní postoj obou stran k dosavadním způsobům řešení řecké krize a kritičnost vůči EU. V programech těchto stran lze ale zároveň nalézt řadu protichůdných názorů. Jedná se především o jejich vztah k imigrační otázce, v níž je SYRIZA na rozdíl od ANEL zastánkyní principů multikulturalismu. Sporným bodem je rovněž vztah k náboženství, kdy ANEL podporují větší roli pravoslavné církve ve státě, zatímco ideologická východiska SYRIZA jsou ateistická, až antiklerikální.

Jak ukazuje většina předvolebních průzkumů z konce srpna a počátku září 2015, zisky jednotlivých politických stran budou v zářijových parlamentních volbách vyrovnanější, než tomu bylo na počátku roku. Kupříkladu průzkum společnosti Electograph z 29. srpna 2015 přisuzuje straně SYRIZA 29,3 procenta hlasů, což je o sedm procent méně než v lednových volbách. Nezávislí Řekové by se s 3,1 procenta probojovali do řeckého parlamentu jen těsně, na druhé straně Zlatý úsvit by získal téměř o dvě procenta více – 8,1 procenta hlasů. Možné zisky této krajně pravicové a rasistické strany přitom bývají v předvolebních průzkumech mnohdy podhodnocené tím, jak se k ní její voliči zdráhají otevřeně hlásit.

Otázkou zůstává, jakým způsobem zareagují Řekové na poslední vývoj událostí, konkrétně na uzavření dohody o nové finanční půjčce, plánovanou privatizaci státního majetku, přijetí reforem a nových úsporných opatření, z nichž některé řecký parlament již schválil. Bude záležet na schopnosti Tsiprasovy vlády – pokud bude SYRIZA po volbách opět sestavovat vládu – stabilizovat řeckou ekonomiku, a především obhájit prováděné kroky před řeckými občany. Podle pesimistických předpovědí by se krajní pravice mohla stát jedinou politickou alternativou poté, co po tradičních politických stranách selže i SYRIZA. Pochopitelně bude záležet i na výsledku soudu s představiteli XA a na tom, jak jejich případné odsouzení přijmou voliči této strany. Současná problematická ekonomická situace Řecka nahrává skutečně spíše další radikalizaci a mobilizaci tamní společnosti než uklidnění. Bez ohledu na to, zda je hrozba sílící krajní pravice pravděpodobná či nikoli, bude cesta k vnitropolitické stabilitě země ještě dlouhá