Zahraničná politika

Nikdy dříve nebyly francouzské prezidentské volby natolik zásadní pro další směřování Evropské unie. V únoru podepsali evropští státníci s výjimkou představitelů ČR a Spojeného království pakt rozpočtové stability, mezi nimi i současný francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Zapojení Francie tím však není  zpečetěno. Parlament jej nestihne do voleb projednat. Další kroky budou proto záležet na novém prezidentovi.

Na francouzských voličích leží tedy velká zodpovědnost, i když tu si asi neuvědomují. Naopak evropští představitelé se třesou strachy. Koho můžeme v čele Francie čekat po prezidentských volbách? Předběžně lze mluvit o čtyřech kandidátech, kteří mají určitou šanci dostat se do druhé kola: dosavadní prezident Sarkozy, nováček François Hollande, centrista François Bayrou a zachránkyně Francie – „Jana z Arku“ – Marine Le Pen.

Dnes, kdy je Evropská unie stále v krizi a fiskální pakt byl dohodnut z posledního zbytku sil, může nový francouzský prezident leccos změnit. Otázkou je, zda k dobrému. Výjimečnost těchto voleb ukazuje i bezprecedentní zapojení německé kancléřky Angely Merkelové do francouzské prezidentské kampaně. Při společné tiskové konferenci po francouzsko-německé ministerské schůzce vyjádřila svou podporu dosavadnímu prezidentovi. I když mluvila jakožto šéfka CDU, která podporuje kandidáta UMP, neboť oba patří do stejné politické rodiny, její zapojení přesahuje obvyklou podporu. Je pravděpodobné, že by se Angela Merkelová mohla zúčastnit některého z předvolebních mítinků kandidáta UMP.

Postupně se objevují zprávy, že proti zvolení socialistického kandidáta se nestaví jen německá kancléřka. Podle deníku Der Spiegel se konzervativní lídři EU (Merkelová, italský premiér Monti, španělský premiér Rajoy a údajně i britský premiér Cameron) spojili, aby bojkotovali prezidentskou kampaň Hollanda. I když je velice nepravděpodobné, že by se některý politik k tomu spojení otevřeně přiznal, Hollande se například při své nedávné návštěvě Londýna s Cameronem nesetkal. Později nejspíše již budou muset. Prozatím průzkumy ukazují, že evropští lídři budou po volbách zasedat za stůl právě s Hollandem. Poslední průzkum společnosti IFOP z 29. února mu přisuzuje vítězství v obou kolech. V prvním kole by jej volilo 28,5 % obyvatel, ve druhém kole by porazil dosavadního prezidenta 56,5 : 43,5 %. A právě jeho vítězství děsí Evropu.

Co čekat od Hollanda?

I když se Hollande považuje za přesvědčeného Evropana, nejspíše již není tolik přesvědčen o nutnosti aktuálního paktu fiskální stability, o který se Merkelová tvrdou rukou zasazovala právě za pomoci Sarkozyho. Změna nájemníka Elysejského paláce může celé její úsilí zbortit. Hollande oznámil, že chce tento fiskální pakt znovu začít projednávat, neboť jeho ratifikace bude probíhat až po prezidentských volbách. Sarkozy tento krok kritizoval, protože zapojení Francie neznamená zapojení politiků do tohoto paktu, ale zapojení celého státu. Kdyby však Francie smlouvu, kterou Merkelová považuje za základ dalšího fungování Evropské unie, odmítla, může to ohrozit její osobní úspěch v rámci voleb v Německu, které se budou konat příští rok.

Hollande chce dokázat, že umí vyjednávat lépe než Sarkozy. Ve svých 60 závazcích Francii chce reorientaci evropské konstrukce. Rozhodně chce znovu projednat evropský pakt. Chybí mu v něm kritérium růstu, podpora zaměstnanosti a účinnost koordinace hospodářských politik, rád by také upravil roli Evropské centrální banky. Jenže za Hollandem nestojí úplně jednotná strana. Socialistická strana se již v referendu o ústavní smlouvě v roce 2005 rozštěpila na dva tábory, kdy část podporovala odmítnutí smlouvy. I v letošním roce došlo k rozdělení Socialistické strany při hlasování o evropském stabilizačním mechanismu v Národním shromáždění. I když Hollande nechtěl blokovat toto opatření, jeho slib znovu projednat evropský fiskální pakt ho paralyzoval. Nakonec doporučil socialistickým poslancům, aby se zdrželi hlasování. Přesto někteří hlasovali proti. Bude-li Hollande rozhodovat o osudu celé Evropy, měla by ho jeho strana jednoznačně podporovat. Jak píše ve svém článku Eric Maurice, šéfredaktor portálu presseurope.eu, přestože se Hollandovi vyjednat novou dohodu nejspíše nepodaří, bude představovat další a silný hlas snažící se o změnu současné politiky úsporných opatření. Jakýkoliv jeho výrok bude v celé Evropě bedlivě poslouchán. Už dnes je tomu tak.

Prozatím mu události hrají do karet. Dne 13. ledna agentura Standard & Poor’s snížila Francii rating. Naopak pro Sarkozyho to musel být smutný den, neboť na ekonomice si velice zakládá a představuje se jako zachránce Francie. Hollande svůj plán na problémy Francie již našel – zvýšení daní, respektive 75% daň z příjmu lidí vydělávajících ročně více než jeden milion eur, pro příjmy nad 150 000 eur bude strop zvednut na 45 %. Oproti Sarkozyho plánům však chce Hollande snížit odchod do důchodu na 60 let, což je proti proudu většiny evropských zemí.

Sarkozyho odkaz

Se změnou byla spojena i prezidentská kampaň Sarkozyho v minulých volbách. Tu Francouzům sliboval a v některých směrech i přinesl, především na světové šachovnici. Sarkozy již od začátku rozpohyboval všechny figurky na poli. Byl všude a u všeho, především na sebe strhával září veškerých reflektorů v průběhu francouzského předsednictví EU trvajícího od července do prosince roku 2008. Pro Francii proběhl tzv. návrat do Evropy, jak to sám nazval při prezidentské kampani v roce 2007, ale i návrat do vojenských struktur NATO, a hlavně zlepšení vztahů se Spojenými státy americkými, které byly zasaženy Chiracovým odmítnutím invaze do Iráku. Byla to nakonec především finanční krize, jež spojila francouzsko-německý tandem, který evropský tisk nazývá Merkozy.

Co se týče ekonomické stránky, změnu možná přinesl, ale nikoliv pozitivní. Francie se pod jeho vládnutím dostala do ekonomické krize, kdy se hospodářský růst blíží nule. Poslední čísla však ukazují zvyšující se ekonomický růst v posledním čtvrtletí roku 2011, což Sarkozy rád během prezentace své kandidatury ve státní televizi TF1 zdůraznil a představil jako následky své politiky.

Sarkozy také slíbil, že po svém znovuzvolení uspořádá referendum o paktu rozpočtové stability, přestože poslední referendum na evropské téma skončilo neúspěchem. Poté co Sarkozy oznámil svou kandidaturu na prezidenta, se mu zvýšily preference a začíná se pomalu na Hollanda dotahovat, ovšem bude muset najít taktiku pro kolo druhé. Sarkozy nejspíše ví, že sympatie zpět tak rychle nezíská. Sází ale na svou image silné osoby, která dokáže Francii vyvést z krize, stejně jako kapitán svou loď z rozbouřeného moře, neboť hlavním tématem pro Francouze zůstávají peníze, nikoliv Evropa. Z toho vychází i jeho slogan La France forte – bude-li Francie silná, její obyvatelé budou v bezpečí.

Jenže Francouzi vnímají Sarkozyho jako lokaje Merkelové, jak byl představen v parodii na britský skeč Dinner for one (dostupné na youtube), kde sluha plní veškerá přání své paní. Podaří se mu voliče přesvědčit? Oficiální prezidentská kampaň začíná 9. dubna. Do voleb zbývá ještě hodně času. Francouzi již vědí, že předvolebním průzkumům se nedá příliš věřit.

Dubnové překvapení

V roce 1995 se Jacques Chirac stal prezidentem Francie, přestože v průzkumech zaostával za druhým kandidátem gaullistické strany Edouardem Balladurem, v roce 2002 se Lionel Jospin nedostal ani do druhého kola, přestože jeho účast ve druhém kole byla podle předvolebních průzkumů pravděpodobná. První kolo prezidentských voleb se koná 22. dubna, druhé, do kterého se dostanou dva kandidáti s největším počtem odevzdaných hlasů, pak 6. května. Kromě dvou vedoucích kandidátů se v kampani často mluví ještě o Marine Le Pen, dceři Jeana-Marie, který svou přítomností ve druhém kole prezidentských voleb v roce 2002 tolik vyděsil Francouze, a François Bayrou z Demokratického hnutí. O vítězství obou lze opravdu jen spekulovat. Marine Le Pen má v plánu zrušit euro a vystoupit z EU, ale stále nezískala všech 500 podpisů volitelů, aby se mohla stát oficiální kandidátkou. Pokud je však získá, kandidát Bayrou nejspíše nezopakuje svůj úspěch z posledních voleb, kdy se stal tzv. třetí mužem vzadu. Bayrou vsází na své postavení uprostřed politické scény, snaží se získat voliče z pravicové i levicové základny, slibuje zajištění podmínek podmínky pro efektivní vedení eurozóny a navrhuje prezidenta Evropy, který by byl volen voliči. Oficiální kandidáty budou oznámeni Ústavní radou mezi 19. a 23. březnem, i to může zamíchat s preferencemi. Bude Francie tedy po volbách jiná, silná či semknutá?