Zahraničná politika

Díky svému podnikatelskému záběru od finančnictví, telekomunikací přes energetiku až po průmysl disponují obrovskou ekonomickou, a tedy i politickou mocí. Vedle nich Best identifikoval dva solitéry, kteří se svým bohatstvím a vlivem mohou výše zmíněným rovnat, ale dosud si nevytvořili dostatečně silnou a mocnou „rodinu“ – bývalého šéfa ČEZu Martina Romana a majitele potravinářsko-chemického konglomerátu Agrofert a lídra strany ANO 2011 Andreje Babiše. Posledně jmenovaný na sobě od té doby výrazně popracoval – uspěl se svým politickým projektem, po volbách spojil ekonomický a politický vliv a dá se říci, že se etabloval jako samostatná síla.

„Rodina“ potřebuje kromě jiného i vhodné mediální krytí, tj. schopnost prosadit své zájmy do médií nebo jejich prostřednictvím zaútočit na své protivníky. Může tak činit prostřednictvím najatých PR agentur či své inzertní síly. Anebo si může médium prostě koupit. Jako první tak učinil Zdeněk Bakala, jenž v roce 2008 získal od německé společnosti Handelsblatt nakladatelství Economia (deník Hospodářské noviny, týdeník Respekt). Chtěl především zvýšit svůj politický vliv a prestiž a mediálně „ochránit“ svůj klíčový těžařský byznys (tehdy ještě výdělečné uhelné doly OKD). Proč ale zůstal dlouhou dobu sám, respektive proč se k němu hned nepřipojili další „rodiny“?

Podle novináře a mediálního manažera Veselina Vačkova se teprve nyní potkaly zájmy kupujících a prodávajících. V devadesátých letech minulého století byl český tisk hromadně skupován německým mediální kapitálem, jenž ve střední a východní Evropě viděl významnou investiční příležitost. Na konci první dekády 21. století se ale v důsledku celosvětové krize tištěných médií a klesajících zisků z inzerce začal z regionu stahovat a objevovat perspektivnější trhy v Africe či Asii. Nic víc, nic míň. Ze strany „rodin“ se tedy nejednalo o nabídky, které by se „nedaly odmítnout“.

Rok 2013 byl ve znamení nejen pádu vlády, nových voleb a přeskupení ekonomicko-politických struktur, ale i velkých změn ve vlastnické struktuře českých médií. V červnu 2013 koupil ambiciózní Babiš od Rheinische-Bergische Verlagsgesselschaft deníky MF Dnes, Lidové noviny a zdarma distribuovaný deník Metro, které mají společně na novinovém trhu 34procentní podíl čtenářů. Na konci prosince se plácli přes kapsu Tkáč a Daniel Křetínský, další český miliardář, úzce spolupracující mimo jiné i s Kellnerem, a získali od společnosti Ringier Axel Springer bulvární deníky Blesk, Aha! a Sport (a také týdeník Reflex) s podílem na trhu také kolem třiceti procent. Na trhu celostátních deníků tak zbyly jen dvě relevantní konkurenční média – Deník s 18procentním podílem na trhu pod křídly poslední zahraniční skupiny Verlagsgruppe Passau a po MF Dnes druhý nejčtenější seriózní deník Právo s celkovým podílem na čtenosti osm procent. Společným rysem těchto nákupů bylo, že si oligarchové výrazně připlatili, neboť – jak ironicky poznamenal Best – například Tkáč s Křetínským zaplatili za Blesk a spol. téměř tolik, co Jeff Bezos z Amazonu za Washington Post. Tyto akvizice rozhýbaly mediální trh a podnítily k činnosti i další aktéry. Noví vlastníci budou chtít ze svých akvizic vybudovat plnokrevné mediální domy a doplnit svá portfolia o televizní a rozhlasové stanice nebo třeba mediální agentury. Rok 2014 tak bude ve znamení dalších změn ve vertikální i horizontální struktuře největších hráčů na trhu.

Tato renacionalizace českého tisku bude mít pro český veřejný a politický život zajímavé důsledky. Jak budou noví vlastníci ovlivňovat obsah svých novin? Co budou a naopak nebudou ochotni tolerovat? A jak jim redakce a šéfredaktoři budou vycházet vstříc? Budou čtenáři věřit novinářům z MF Dnes, když budou psát o vládě, v níž bude Babiš ministrem financí, anebo jejich kolegům z Reflexu, když budou psát o obchodních aktivitách svých majitelů? Jedním z možných řešení může být postoj týdeníku Respekt, vyjádřený slovy jeho šéfredaktora Erika Taberyho v editorialu z 21. září roku 2013. Na dotazy, jak bude jím vedený týdeník referovat o situaci v těžební společnosti OKD, jež právě oznámila plány na uzavření jednoho z dolů a jejímž spoluvlastníkem byl i majitel Respektu Bakala, odpověděl, že nijak. Prostě o Bakalových aktivitách nebudou vůbec psát.

Doufejme, že podobný postoj nezaujmou redakce MF Dnes či Lidových novin ke svému majiteli – první až třetí stranu o domácí politice by pak musely nahradit zprávy o celebritách nebo cestování. Což koneckonců může být splněným snem mnoha lidí v České republice.